Dobrý lov

Potemnělá scéna představuje hustou džungli, v pozadí zní zpěv ptáků a skřeky noční zvěře.
V popředí leží čerstvě skolená kořist.
AKÉLA (velitelským tónem):
Ke mně, vlci! Přišel čas
K hostině zve luňákův hlas
pojďte všichni sem!
Na scénu vbíhají mladá vlčata, která ještě nikdy nebyla na lovu. S nimi i malý Mauglí.
MAUGLÍ A VLČATA (s podivem):
Co je to, Akélo, tady za věc?
Vždyť to byl bratříček – mladý srnec!
Zvečera běhal tu jako my!
Teď si ho máme dát k snídani?
Vlčata a Mauglí se tváří zmateně. Na scénu vbíhá Baghíra a usazuje se na větvi.
AKÉLA (důrazně):
Už je čas, abyste, vlčata, poznala
pravdu o naší hrdém rodu,
nemůžem jenom trávu žvýkat,
nemůžem jenom srkat vodu!
BAGHÍRA:
To je pravda! Někteří jsou lovci, a někteří jsou loveni - tak zní zákon džungle! Musíte se dozvědět pravdu!
AKÉLA (trpělivě):
Pravda je krutá, tak jak každá
vlčice brání krutě mladé,
krásná je ve svém hněvu.
Poctivý lov – to není vražda
To řeknu bez projevů.
I z vás tak jednou budou vlci
se smečkou běžte každý nov
když prvně vlče v krvi tlamu smočí
já zvolám hrdě – Dobrý lov!
Z povzdálí celá vlčí smečka i Baghíra sborem opakují:
Dobrý lov! Dobrý lov!