Sladký příslib jara

Jenom Erik se mohl postavit do závějí, začít tam pískat jako kos a zpívat z plných plic.
„Ecco la primavera,
che’l cor fa rallegrare,
temp’è d’annamorare
e star con lieta cera...“
Mistr slov vykoukl z okna. Zavrtěl nevěřícně hlavou. Na rozdíl od většiny ostatních rozuměl i slovům. Hle, přichází jaro. To určitě, usmál se.
Ovšem když v další sloce uslyšel krom obvyklých témat i něco o radosti všech elementů, zabouchl okno a běžel za mistrem Ayrem.
„Nemusíš se bát,“ tvrdil Ayre.
Mistr slov mu nevěřil.
Jenom Erik mohl svou písní dokázat, že sníh začne definitivně tát a jabloně že rozkvetou.