Hra II

Zvažovala každý krok, ale viděla sotva kousek chodníku před sebou.
Zbytek odfiltrovaly brýle a zvuky sluchátka.
Počítala kroky, cítila slunce ve výstřihu šatů.
Za patnáct minut už nevěděla kudy jde.
Za tři hodiny mohla dorazit kamkoli.
"Zastav."
Poslechla okamžitě.
Třicet minut neslyšela nic dalšího.
"Zuj se."
Šaty odložila po další hodině.
Potom na černí ohraničeném kolečku v brýlích uviděla láhev.
Žízeň dorazila takřka okamžitě.
Příkaz k napití za příšernou půlhodinu.
"Děkuji," řekla do masky, když dopila.
Nechutný iontový nápoj a hadička páchnoucí novotou.
Ucítila lehký výboj na oholené hlavě.
"Děkuji, pane."
Dovolila si dvě myšlenky.
Buď přirozená.
Zatím tě neprokoukl.