Posadím se ke stolu.
Povzdechnu si.
V žaludku mi zakručí.
"Patricie?"
Polekaně sebou trhnu, když do místnosti vrazí jeden z mých mužů.
"Co se děje?"
"Vincent!"
"Co je s ním?"
"Zatkla ho policie!"
"Proč proboha?"
"Vloupal se do márnice, aby zjistil něco o tom chlápkovi z rána."
"A vy jste ho nechali?"
Ticho.
Hrobové ticho, které mluví samo za sebe.
"Vy jste se snad zbláznili! Všichni! Máte vy vůbec mozky?"
"Mozky?"
"Ano, mozky! Takový ty věci ve vašich hlavách. Ty věci, které máte určené k myšlení."
"No..."
"Tak je sakra používejte!"
Zavrčím a vyskočím na nohy.
Tohle bude dlouhý den.
Navazuje na Po šmouhách
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit