Možná hned první noc po Rozhodujícím okamžiku. Ne že by to bylo zasazené nějak pevně.
Noc ovládla tábor, i měsíc zůstal schovaný někde za mraky.
Nemůžeš usnout, a tak nasloucháš zvukům z okolí.
Zahoukání nějakého zvířete.
Zakašlání spolubojovníka.
Někdo někde chrápe.
Další zahoukání.
Byl tohle praskot větviček?
Někdo nedaleko projde.
Tiché hlasy, jak se mění hlídka.
A zase zahoukání.
Zapraskání polen, když někdo přiložil do ohně.
Pro změnu cupitání.
Lehký šum, to se zvedá vítr.
Když se vystřídá hlídka a zvuky zvenčí se omezí na zvířata, počasí a chrápání, zní to trochu jako doma. Je možné být daleko, kdesi vprostřed budoucích bitev, a přece se na okamžik cítit dobře a v bezpečí? Víš, že je.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Tohle je krásně něžné.
ioannina
Tohle je krásně něžné.
Taky se ti stává, že pokud neznáš zvuky toho místa, nedaří se ti usnout? A naopak, pokud jsi na neznámém místě, ale máš s sebou nějaký známý zvuk (pro mě takhle funguje pohyb mého psa: dokud se pes jenom tak běžně převaluje, funí, štěká ze sna a tak, spím ajk pařez; když pes zakňučí nebo zneklidní, napůl se probudím a čekám na potvrzení poplachu), usneš dobře a rychle?
Krásné
Rya
Krásné
Úžasné.
Esclarte
Úžasné.