Jedno docela černé překvapení

„Tak kdepak je ta tvoje dračice?“
Kapitán Moreau se usmál a vedl svého bratra dál mezi dračími palouky. Ta nečekaná návštěva ho potěšila, přestože Thomase muselo stát mnoho sil, aby se na základnu vůbec dostal.
„Už tam budeme, hned ji uvidíš. Nejde přehlédnout, je celá krásně červená a-„
Moreau se zarazil.
Uviděl Étoile. Dračice, kterou popisoval už od bratrova příchodu jako skvostný diadém, seděla kajícně na okraji svého palouku, černá jako bubák od hustého bahna, které kdovíkde našla a vyválela se v něm. Moreau si útrpně povzdechl.
„Víš co?“ obrátil se na bratra. „Možná bychom si nejdřív mohli dát čaj.“