Pastýř zbloudilých duší

Ve Zvonokosech to hučelo jako v úle.
Odpůrci záchodku vykřikovali, jak kvůli zpustlým bezbožníkům v obci upadají dobré mravy.
Volnomyšlenkáři vykřikovali, že je nutné skoncovat s pobožnůstkářstvím a prosadit svobodu ducha.
Eulálie Čubíková sekala jazykem po kdekom, zejména po krásné hříšnici Juditě.
Slečna Šarapatrčková pomlouvala Eulálii, že se tváří ctnostně a přitom je ještě horší rachejtle než ostatní.
Jen farář Calaba nadarmo mírnil rozbouřené vášně.
„Milovat máte bližní své, ne osočovat! Myslete na vlastní hříchy, vždyť Jemu nikdo nic neskryje“
Proč jen nemůže zavládnout mír?
Vždyť Zvonokosy byly vždy obrazem vinice Páně, kde člověk tvrdě pracuje a sladké plody sklízí.