Ti muži

Povzdechla si utrápeně: „Dobří muži nejsou k mání.“
Lokálem zní tichá rada: „To chce vdovce, milá paní.
Zajištěný, bez závazků, rozumný a svolný,
s bohatými zkušenostmi a ještě k tomu volný.“
Ovíněna míří domů, kruté samoty se bojí,
když v tom náhle urostlý muž vprostřed pole stojí.
Přezíravě hledí k lesu, bez přátel a bez ženy,
dívka výskne, povyskočí, toť jistě vdovec kýžený.
Silné paže, pevný postoj a úsměv hezký, na mou věru,
jen se spokojeně zatetelí. „Tebe bez váhání beru!“
Ráno s kocovinou zajímá se, proč má slámu v posteli,
a matně vzpomíná jak laškovala se strašákem do zelí.