Pokus

Přijeli lovci. Ode zdí se odrážel hlasitý štěkot psů. Nádvoří se zaplnilo skolenou zvěří. Sloužící z kuchyně přiváželi káry, nakládali srnce a zajíce, prohlíželi vyrovnané bažanty a tučné křepelčí slípky.
Idril sevřela prsty na zábradlí. Zdálo se mi, že se chvěje.
„Tolik smrti. Opravdu musíme zabíjet, abychom mohli přežít?“ zašeptala vstříc větru, aniž by odtrhla pohled od výjevu pod námi.
„Muži potřebují maso, má paní,“ řekl Glorfindel.
„Ale musíte ho mít denně?“ ohradila se. Potom se ohlédla na mě. „Masožravky!“
Ten večer jsem u tabule okusoval salát. Idril mi věnovala úsměv.
Hlad jsem ale zahnal až ve své kovárně.
Hovězím.