Nečekaná setkání

Alžběta od vytouženého převelení k Josefově jednotce v prosinci 1918 čekala leccos. Rozhodně ale nepředpokládala, že na ni bude čekat jenom zadní voj. Natož že přijde doprostřed rvačky.
Rval se postarší hromotluk s... propána... děvčetem. Děvče v kalhotech, opásané šavlí, mělo zjevně navrch.
Ne ale dlouho – potyčku ukončil přišedší velitel hromovým „Čujkov, Nataša, pó-zor!“... načež přistoupil k Alžbětě, která zůstala doposud nepovšimnuta. Prohlásil: „Bohudíky, že jste v pořádku dorazila! Vladimir Georgevič Golovin, prosím, odpusťte mi tento... výstup,“ a políbil jí ruku.
Alžběta pohlédla do jeho planoucích očí a při jemném doteku jeho rtů věděla, že ruměnec nemá jen z mrazu.