Obhajoba drabblistky

Od dnešního rozednění, mě jímá lehká panika,
navštívil mě o půlnoci, Duch českého jazyka.
Vytáhl si zápisníček, prý někteří autoři jsou marní,
ale jak já tu čestinu zvládnu zprznit, to je legendární.
Měla bych radši spolknou tužku, zničit klávesnici,
nenechal by mě ani napsat seznam, stodol na vesnici.
Své drabbly jsem mu ukázala, aby mi je zhodnotil,
na ducha bílý ještě zblednul, a celý se opotil.
Bráním se: "Je málo času, měla jsem s tím honičku,
a ještě jsem obdržela od ostatních kachničku."
Vzlykne: "Končím tu a odcházím, s mou citovou zátěží,
že dnes je hodnota psané tvorby, určována drůbeží."