Neboj se

"Pojď sem a neboj se," lákal Mrakoplaš Zavazadlo.
Nervózní kroky, smutně skloněné držadlo, Zavazadlo couvá.
Mrakoplašova ruka se tak jemně opírá o víko.
"Neboj, nebude to bolet," doplňuje.
Zajíkavé skřípání pantů, kterým se zjevně nechce.
"Pojď, budu ti vyprávět pohádku."
A Zavazadlo, uklidněné hlasem, kterému tak důvěřuje, lehne si na víko, a jen z kresby na dřevu je poznat, jak je nervózní.
Mrakoplaš bere nůžky, pilník a pemzu, a pouští se do práce a vypráví. Bylo nebylo, a tak dál.
A nejneohroženější zabiják v celém mnohovesmíru spokojeně leží na zádech
a užívá si pedikůry. Tohle by jeho oběti neměly vidět.