Na mostě přes Grønfjellågu

„No jo, jenom se nedělej,“ broukl Erik. Zvedl ruku až nad hlavu (bratři se mu věčně smáli, jaký je prcek), nahmátl kamenný výstupek, co vypadal nejspíš jako... jako dračí fous, teda kdyby draci byli, že, a zatahal.
Vysoko nad ním to pobaveně zafunělo. Už tak dost hustá mlha v tom místě zhoustla.
„Stejně jseš jenom figura na mostě,“ řekl Erik. Nadhodil si uzlík na rameni. Zarazil se. „Na mostě. Na mostě. Hej, já jsem našel most! Já jdu správně!“
Mlha nad divoce hučící řekou se převalila tam a zpět. Na druhé straně mostu se pohnul další kus kamene.
Dračí ocas.