Žádost

Poznámka: Tak nevím, jak moc jsem se držela tématu, ale Severus ji určitě jako princeznu vnímal. A mrtvá nebyla!!! Za komentáře díky ioannince a Danae!!! Určitě vás potěším, protože i přes morbidnost tématu jsem krutost vypustila. Ale třeba opět přijde.
Byl by býval mohl hádce zabránit. Ale nedokázal sesbírat dostatek odvahy, tak potřebné k vytvoření pěšiny pro pár hloupých slov. Hloupých? V knihách nesla přídomky pravdivá a hluboká, jen Severus je nazýval hloupými. Život ho naučil dovedně ukrývat lítost, radost i smutek a tuto schopnost, v rámci zachování vlastní rovnováhy, požadoval také od druhých. Hermiona byla v mnoha situacích výjimkou; rád sledoval návaly emocí zmítající jejím tělem. Dnes však ne. Zhluboka se nadechl, sebral ze stolu prstýnek a poklekl před prchající ženu.
„Nemýlila jsi se. Nikdy, Hermiono. Postačí ti jako důkaz druhá žádost o ruku?“ Jen mlhavě vnímal potlesk přihlížejících.