Vlčí mlha

pozn. BJB nejhrubšího zrna
Hajný klímal na posedu. Nebýt slabé mlhy, byly by dneska na pozorování ideální podmínky – vítr foukal k němu, měsíc svítil ostošest, takže měl mýtinu s mladými stromky jako na dlani.
Zbystřil, když na ni vyběhl páreček vlků.
Když se změnili v lidi, protřel si oči. Bez účinku.
Na to, jak se k sobě chvíli měli, nepokrytě zíral.
Pak žena se smíchem vyklouzla muži z náruče a zmizela mezi stromky. Ten ji za okamžik následoval.
Vlci běhaj po lese s holejma zadkama..., pomyslel si ohromeně a přičichl k placatici, jestli v ní má opravdu jen borovičku.
Slíbil si, že přestane pít.