Neodcházelo se mi lehce, člověku se tak moc změnil svět. Připadala jsem si jako bez rukou, najednou jsem to byla jen já, sama za sebe. Rozhlížela jsem se kolem sebe a zkoušela najít, v čem se svět změnil. Ale svět se nezměnil, to já samotná. Už nikdy se nebudu cítit jako dřív, byla jsem jiná zevnitř.
Ona už začínala být samostatná, maminka jí nestačila a toužila objevovat okolí. Bude to pro mě hrozně těžké, ale je to nejlepší, co pro ni můžu udělat.
A tak jako teď v květnu drabblíkům, i ji budu muset někdy říct – tak pac a pusu.
Děkuji za skvělá témata, múze za nápady, které přicházeli samy a rychle a našim úžasným organizátorkám za jejich čas. A za rok snad znovu :).
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit