Místo sbohem s Bohem

Kdysi mě Sam vyzval na souboj.
Musel jsem přijmout. Odmítnout by znamenalo hanbu. Prokletí. Cejch přizdisráče.
Několik let nazpátek jsem platil za nejrychlejšího pistolníka. Myslel jsem, že to bude brnkačka.
Že jsem radši nesral při zdi.
Moji prohru si vychutnalo celý město.
Suzzie Sazečka, která v předvečer souboje řekla Samovi o mým pošramoceným ramenu, byla jediná, kdo se nepřišel podívat. Zatímco mi dávali na vybranou provaz nebo funkci místního duchovního, brečela do polštáře.
A tak jsem za doprovodu krutýho smíchu občanů vzal poprvý v životě do ruky bibli.
Dal bych tu běhnu pověsit, kdybych toho dne nepřišel o placku šerifa.