Vždyť já vím!

Proběhly Velikonoce.
Pozná se to tak, že čajovna je plná nejen Nich (tj. nás), ale i výslužky. Hovor probíhá na třech kolejích najednou, požírají se čekulády a někteří poslouchají šíleně špatné povídky, které čtu.
„Nerozbijeme pštrosí vejce?“ otáže se Gwen s pohledem na poslední zbývající laskominu.
Buch.
Zmiňovaný předmět je rozplácnut.
„Vrane, ty pako,“ vyletí ze mě. Typické. Pro něj.
Gwen provede obávaný manévr.
Chuml.
„To se mi děje pořád,“ povzdechne si nečekaný host.
„Najal jsem tě, abys jí připomněl, že nás má dopsat.“
Calum! A kouká na mě!
„Noooo...“
To odstartuje vlnu připomínání.
„Ostatně soudím...“ ji zakončí.
Asi umřu.