Velikonoce

„Rone?“ řekla Hermiona, která seděla v křesle skloněná nad knížkou.
Její milý zvedl hlavu od kouzelnických šachů, které právě s Harrym hráli. Harry byl docela rád, že jeho Hermiona neoslovila, neměl nejmenší chuť vyslechnout si další nesmírně zajímavou informaci z nějaké nesmírně poučné knihy, kterou by si určitě měli oba přečíst. Raději se dál soustředil na šachy a nevnímal.
„Představ si, že v některých zemích,“ chtěla pokračovat Hermiona, ale Ron jí skočil do řeči:
„Hermiono, teď nemám čas, řekneš mi to potom.“
Hermiona se ale nedala odbýt: „Představ si, že v některých zemích na Velikonoce mladíci chodí od domu k domu a mrskají děvčata spletenými proutky. Prý aby neuschly. A ony jim za to ještě dávají vajíčka! To je zvláštní...“
Ron mlčel a tvářil se otráveně, ale v hlavě se mu zrodil plán. Velikonoce byly už za necelé dva týdny.
*
„Hermiono, zbláznila ses? Co to děláš?“ zaječel Ron.
Hermiona vítězoslavně zvedla odhozenou pomlázku. Sice to nebylo striktně podle tradice, ať už jakékoli, ale co se dá dělat. Ron si přece také zaslouží zajistit, aby v příštím roce neuschnul. A také si mohl předem uvědomit, že ledová voda nepřichází jen z nebe a z kýblu. Hermiona si otřela hůlku o hábit.