Jednoho deštivého dne

Už zase. Cítí to. Musí jít. Příroda volá, skučí, úpí! Prší, matka ho prosila, ať nechodí ven. Jenže on musí. Všechno to vidí: malinké ptáčátko vypadlo z hnízda a teď se snaží vyletět nahoru, medvídě ztratilo mámu a marně na ni volá a kňučí, koloušek stoji promočený na ostrůvku, kam vylezl z potoka, a nemůže pryč. On prostě musí pomoci.
Ne, to nejde. Matka měla pravdu, les je dnes maximálně nebezpečný. Mokré kameny, kluzké kořeny a blesk již nejednou udeřil do stromu. Ale nemůže je tam nechat!
Postavil se na všechny čtyři a zavyl.
Promiň mi to, matko, les čeká.