Vzpomínky

Když si kdysi dávno na škole vymýšleli přezdívky, stál za tím pocit určité důležitosti. Ani toho „červíčka“ tehdy nemysleli jako urážku. Byli prostě takoví, kdykoli si mohli rýpnout do jakékoli slabosti, udělali to. Jak strašně dávno se to teď zdálo...
Sirius zaťal svaly. Petrova přezdívka mu nyní připadala jako strašlivá předzvěst toho, co následovalo. Měli to vědět. Ne, věděli to. Jen jim něco bránilo věřit svému instinktu.
Teď měl před sebou dlouhá léta na přemýšlení. V Azkabanu. Spoustu let na to, aby tomu červovi vymyslel lepší jméno, takové, které by ho vystihovalo. Třeba „přizdisráč“ se mu teď zdál poměrně použitelný.