Ach ta jména

„Nu, takže jsme vytáhli Marťase od počítače a společně dovedli Martínka k Martinovi. Tam nás, jak se dalo čekat, jenom tak nepustili, museli jsme zůstat na večeři a pak jsme ještě seděli u vína a chipsů a probírali všechno možný. Nicméně někdy kolem devátý jsme se zvedli a zamířili domů, a tam jsem pak ještě pěkně dlouho visela na telefonu s Martinem.“
„To jste potřebovali s něčím poradit, nebo tak něco?“
„Eh, cože?“
„No, žes telefonovala Martinovi hned po tom, co jste od něj přišli…“
„Ale huš, byli jsme u strejdy Martina a pak jsem si telefonovala se svým Martinem!“