Odmala jí říkali, že svět se dělí na dívčí a chlapecký. Sice se jako malá mohla věnovat i chlapeckým aktivitám, ale lidi to neviděli rádi.
Když povyrostla, začali jí říkat, že dělat chlapecké věci možná byla sranda, teď by se ale měla chovat jako správné děvče. I kamarádi kluci se s ní nebavili.
Když byla ještě starší, útočily na ní odevšad titulky "Jak být pravou ženou", "Cesta pravé ženy" a podobně. Měla toho dost. Nechtěla být takovouhle 'pravou' ženou, ale ani mužem. Chtěla být sama sebou, provozovat aktivity jak ženské, tak mužské, a jestli je tím ženou nedokonalou, tak ať.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Zcela s ní souhlasím. Nejsem
Kumiko
Zcela s ní souhlasím. Nejsem sice švédský (nebo finský?) feminista, který odmítá volat na dítě holčičko! nebo chlapečku!, ale pouze ono! nebo dítě!. Myslím si však, že málokteré aktivity jsou pouze klučičí nebo holčičí. (ikdyž třeba box, uznávám, není úplně holčičí aktivita :-))