Enjoying death

Tanner nepřestával žvanit. A já umíral. Zasraně to bolelo. Svaly mi hořely a vesele se plnily laktátem. Plíce, pár scvrklých fuseklí naplněných dehtem, nabíraly dech s největším sebezapřením.
Tannerovi to bylo fuk. Koukal do desek. Tihle úředníci nemají špetku soucitu s trpícím.
„Možná je za tím někdo z její minulosti. Z doby, kdy velela z Hongkongu…“
„Uh,“ řekl jsem. Pokerová tvář je otázkou cti. Další shyb. Další. Před očima olověné kruhy. Zvolna se rozplývaly ve vzduchu.
„007,“ vzhlédl konečně, „Nenecháme to na potom?“
„Víte co? Nechte.“
Jakmile odešel, upadl jsem pod hrazdu, infarkt na dosah. Jestli já neměl zůstat mrtvý…