Kšefty mezi mozkomory

Půlnoc. Tamvý podchod. Zavál mrazivý vítr a objevily se dvě zakuklené postavy.
„Tak co nabízíš?“
„Co takhle… tři šťastné vzpomínky z dětství?“
„Za to ti dám akorát tak jednu rodinnou dovolenou, tyhle sentimentální myšlenky moc nefrčí.“
„Fajn, přidám potěšený pocit z povýšení a ještě jedny Vánoce.“
Ozvalo se nespokojené mlasknutí.
„Tak dvoje Vánoce, no.“
„To je lepší. A co za to?“
„Sháním nějaký parádní líbánky“
„Hmm… ty jsou pěkně drahé, lidi je dost odbývají a počet uzavřených manželství klesá… Ale že seš to ty... Přihoď ještě čtyři chvíle s přáteli.
„Čtyři?“
„Dokonalé líbánky! Kanárské ostrovy, slunce, moře…“
„Dobrá jsem dohodnuti.“