Obchodník v rodině

Já jsem jako malej capart byl to, čemu naše babi říkala "shánčlivej". Se sousedovic Liduškou jsem vyměnil opelichanýho koníka za závodní autíčko. Tátovi se to moc nezdálo, ale mamka povidá, jen ho nech, roste z něho malej obchodník, to se v rodině vždycky hodí.
Tak jsem vyměnil pytlík tvrdejch větrovejch bonbónů, který mně stejnak nikdy moc nechutnaly, za duhový skleněnky. To byl bezva obchod, páč kuličky jsou vopravdovej poklad. Mamka mě chválila, jakej prej mám talent.
Když jsem pak ale o pár tejdnů pozdějác vyměnil malýho uřvanýho brášku v kočárku za polárkovej dort, už se jí to tak super nezdálo.