Smlouva s ďáblem

„Teď už to jen tady podepíšete kapkou krve a hotovo,“ usmál se ďábel.
Byla to jediná možnost. Potřeboval pomoc. Byl tak strašně slabý. Vyčerpaný. Každé ráno strávil celou věčnost přemlouváním sebe sama, aby vstal. A nebyl sám. I kdyby se on naplnění slibu nedočkal, lidstvo ho potřebuje.
„Tak, výborně. Jak jsem řekl, velmi brzy se na trhu objeví látka, která se stane snadno dostupnou, masově užívanou a společností schvalovanou. Nejen vy, ale celé další generace budou těžit z jejích vlastností.“
„Jo, jasně, to už jste říkal... Můžete mi jenom ještě zopakovat, jak že se ten váš zázrak bude jmenovat?“
„Kafe.“