Wildaran

Když mě Michael přivezl na Wildaran, mohla jsem obdivovat pouze siluetu hradu v záři červánků. Těšila jsem se na chvíli, kdy mě provede hradem. Z vyprávění jsem věděla, že ho vytvořili draci a byla jsem zvědavá, jak se liší od hradů, které jsem již navštívila.
Kdybych čekala galerii obrazů mapující generace místních vladařů, byla bych zklamaná, ale hrad oplýval jinou krásou. Audienční síní se linula příjemná vůně růží a tichá hudba, a když jsem zvedla hlavu, všimla jsem si barevné vitráže znázorňující mladou ženu – podoba s Michaelem nešla popřít. Spousta drobných barevných kamínků tvořila nádhernou mozaiku, ze které přecházel zrak.