Tlačenice

Bylo toho roku v lidu takového hnutí, že všichni museli cestovat. Snad celý svět byl na nohou, jedni cestovali za odpuštěním, jiní za obchodem, někteří dokonce jen tak – ze zvědavosti. Tržiště na Rynku poskytovalo zboží nevídané, až z Orientu, koření sladké i ostré jako Janovy meče. Kateřině ovšem pramálo se líbilo to všelikého lidu hemžení. Když se domů chtěla dostati, musela se tlačenicí prodírat a malý synek se jí vytrhl. Poptávala se v okolí, ale exotické tváře odpovídaly nechápavým mlčením. Naštěstí přivedla synka pomocnice z barvírny.
I postěžovala si Kateřina choti: „Lidí plná Praha, ale česky už se člověk nedomluví!“