„Ne! Já tam nepůjdu! Minulý rok mi to stačilo!“
„No tak. Pojď, vždyť to není zase tak strašné.“ Snažila se hocha uchlácholit jeho matka stojící před záchranným autobusem.
„Ne! Prostě ne!“ Do hlasu se mu začala vkrádat hysterie. Dupal malými nožkami do země.
„Ale pojď, podívej, vždyť je úplně nový. Přece to nebude tak strašné.“ Podala trpělivě synovy ruku.
„Jasně! Od té doby co máme tuhle káru, jezdíme mnohem pohodlněji.“ Pomáhal matce řidič.
Chlapec, ač velice nerad poslechl. Vlezl do schodů. Sedl si a hrůzou rozšířené oči zaměřil na vyschlou mluvící hlavu u předního skla.
Stan Silnička, jel do Bradavic.
Čt, 2011-04-07 09:42 — Arn Dair
Muhehe! Docela ironie, kdyz v
Muhehe! Docela ironie, kdyz v tom sam pak pracoval. Hezke! :D
Pro psaní komentářů se přihlašte
Čt, 2011-04-07 15:08 — Profesor
Vtipná ironie. A pak tam
Vtipná ironie. A pak tam začal pracovat...
Pro psaní komentářů se přihlašte
Pá, 2011-04-08 11:46 — Dangerous
Zvyknout se dá na všechno. ;)
Zvyknout se dá na všechno. ;) (Nebo ve vzteku něco tomu autobusu udělal, oni ho vyloučili ze školy, nikde ho nechtěli přijmout a jediná práce, která se mu nabízela, byla v autobuse... ;D)
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit