Morituri te salutant

„Co bys radil, Karle?“ zeptám se. Zvenku řvou motory aut. „Lidi jsou maškary. Člověka se ve člověku nedořežeš. Z lidskosti zůstaly jen ty kosti.“
„Dnes podruhé oko mé Satana spatří, je krásný byť s úsměvem krysím.“
„Spáleniště a žlutě kvetoucí louky kam se podíváš. Brodit se popelem, nebo kvítím? Každá odpověď je špatná, Karle.“
Věděl to. Snažil se nás varovat. Všichni ho poslouchali, málokdo mu naslouchal.
„Vždyť jemu dnes s hlasem i duše má patří, když na větvi visím...“
„Svrhnout systém půjdem zítra. Zazpívej ještě jednu, Karle.“
Gramofon se dál točí, deska zapraská.
„Je noc, v které nezpívá andělů chór...“