"Mě ty pochody táááááák nebavěj!" skučel Drokki.
"A víš, že mě to fakt nezajímá?" vrčel Brogo.
Pochodovali už několik dní a zásob bylo žalostně málo. Sotva dost, aby měli pár soust k snídani, a o jedno či dvě víc k večeři.
"No ale fakt! Sem z toho úplně pohublej. Takhle se nedá žít. Ke spokojenosti potřebuju mít skřety, kerý můžu rubat, medovinu co můžu chlastat, a sakra taky kus žvance do huby!!" nadával Drokki čím dál hlasitěji.
Brogo se zatvrdil, aby kamaráda neseřval a dál kladl nohu před nohu. Krajina, kterou procházeli, byla stále bezútěšná, jednotvárná, spálená ustupujícím skřetím vojskem.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit