Malí a oškliví

Krásnýma velkýma očima lhostejně přejížděla po okolo stojících. Pak se trochu sehnula a ukousla si další výtečné sousto. Zatímco žvýkala, popostrčila trochu svou dceru, ještě malé dítě, aby nechala toho otravného tvora na pokoji a radši se šla najíst.
„Podívej se na ně. Tolik si o sobě myslí. A přitom jsou tak malí a oškliví... Zavalité tělíčko, zakrnělý krk a ty směšné ručičky! Jsou tak pomalí a neohrabaní...“
Majestátně protáhla svůj dlouhý krk, aby se návštěvníkům ZOO předvedla v celé své žirafí kráse.
„Ale dobře, že je máme. Kdo by nechtěl, aby mu sluhové nosili jídlo a kartáčovali mu srst.“