Máte rádi umění? Dnes půjdeme s našimi chlapci do galerie.
„Tvůj oheň budu potřebovat!“ rozesmál se Vraspír. „Nyní mne, prosím, představ svým druhům.“
„Jak si přeješ. Jarko, Marku, tohle je Vraspír. Povede nás. Vraspíre, tohle jsou moji kolegové,“ seznámil muže Daniel. Vraspír jim podal ruku.
„Nikdy si nesundáváte kápi, Vraspíre?“ zeptal se Jaroslav.
„Nikdy, kurážný bratře, nikdy.“ Vraspírův hlas zvonil smíchem.
Ani nevěděli, jak se vlastně ocitli uprostřed galerie mramorových soch. Byly krásné, avšak znehodnocené. Anděl bez očí se živým srdcem svázaným ostnatým drátem stál uprostřed. Nemohli projít, než skrze rudý závoj jeho krve.
Když do ní vstoupili, padla na všechny podivná tíseň.
Za krvepádem číhali hlodavci s bělenými číry.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Šmarjá, to je krásnej pocit.
strigga
Šmarjá, to je krásnej popis. A poslední věta mě napůl děsí a napůl rozesmívá.
Dík. To byl účel.
Profesor
Dík. To byl účel.
Jo, poslední věta je božsky
kytka
Jo, poslední věta je božsky ambivalentní.
Však má být. Děkuji.
Profesor
Však má být.
Děkuji.
To je vodvaz!
Ebženka
Dík.
Profesor
Dík.
wow
Keneu
toho anděla prostě vidím a... páni, to je velice silný a úžasně napsaný obraz
Děkuji. Mně se taky líbil,
Profesor
Děkuji. Mně se taky líbil, proto ostatně přežil krácení původního drabble.
Brrr... mám z toho husí kůži.
Terda
Brrr... mám z toho husí kůži. Povedené!
Jé - paráda!
Peggy
Jé - paráda!
Díky všem za komentáře.
Profesor
Díky všem za komentáře.
To je ale tak dekadentní
Smrtijedka
To je ale tak dekadentní fantazie! Moc pěkné. Zasloužíš více kačenek :).
Díky.
Profesor
Díky.