Úvaha nad bramborami

Vaření je zase jednou na chlapech. Lev zavolá Otu a praví mu nad hromadou opláchnutých syrových brambor:
"Taky škrábej!"
Ota se poškrábe za uchem a Lev na to reaguje:
"Neřekl jsem škrábej se, řekl jsem škrábej! Myšleno brambory."
"Já vím..."
"Brambory se samy neoškrábou. Tedy jedna možnost by tu byla. V dětství jsem měl zálesácký zápisník, kde byly různé rady pro mladé táborníky. A byla tam též básnička o bramborách s verši: pusťte do nich blechu, budou se vám škrábat samy, až je začne štípat..."
"To zní geniálně!"
"Nicméně bych se na tento efekt nespoléhal, raději se dáme do škrábání."