Challenger, T+58-T+1:13
"Přidávám plyn."
"Rozumím."
"Cítíš, jak ta holka jede? Juchůůů!
Hluk. Tolik hluku. Gravitační síly tlačí těla do polstrování. Záblesky světel skrz čelní okno mě bodají do očí, cítím, jak se mi plní slzami. Slyším, jak v předních sedadlech Dick a Michael kontrolují výšku a letovou rychlost. 1.5 Mach uvnitř raketoplánu působí úplně jinak než v KC-135. Vedle mě si McAuliffe drmolí otčenáš.
Z rádia zaznívá další aktualizace z kontrolního střediska; SSME jsou na 104 procentech.
A teď by mělo – nahnutí do strany? Proč to zatáčí? Koutkem oka vidím Dicka, jak se naklání ze sedadla směrem k postrannímu oknu.
"Uhoh."
Před několika týdny se mi podařilo stavit se v Houston Space Center a ta stěna plná oficiálních portrétů posádek v člověku opravdu vyvolá emoce. Zvlášť ty s černými páskami.
Dialog přeložen z originálního zvukového záznamu, transkript k dispozici zde
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Výborné.
Terda
Výborné.
Parádní nápad
Tora
Parádní nápad
Já byla před pár lety v
Sammael
Já byla před pár lety v Kennedy Space Center na Floridě a tam mě nejvíc dostal memoriál Apollo 1, i s hodinama na kterých byl přesný čas kdy to shořelo...
V Houstonu bohužel moc tomu
Durwen
V Houstonu bohužel moc tomu Apollu 1 nevěnovali :(. Co se mi ale líbilo bylo sousoší Apolla 13 poté, co se vrátili na zem (odkaz)