Plukovníkův odkaz

Plukovník předpokládal, že se smrtí uzavřel kdysi dávno dohodu, kterou už zapomněl. Když někdo žije tak dlouho, začne mít pocit, že je významnější než druzí a představovat si, že obdobně významný bude jeho odkaz. Svou uniformu, atakovanou mnoha generacemi molů, udržoval stále bílou, boty čisté, pálenku starší než stromy v zahradě v dostatečném množství, vše připravené k opulentnímu pohřbu. Nedopatřením však zemřel po cestě od jedné italské dámy a tak se jeho posledním vyřčeným slovem stalo „Čau.“. Díky této osudové chybě plukovníkova památka přišla o svou důstojnost a jeho jméno zapadlo tak důkladně, že už si ho nepamatuju ani já.