Natěsno

„Aúúú, tys mě kopl do břicha! Dneska nejmíň potřetí!“
„Jauvajs! A tys mě už zase praštil do hlavy!“
„Škrábej se laskavě ve svém oku. Tohle je moje oko, rozumíš?!“
„A jak asi, když jsi mi přilehl ruku!“
„Posuň se trochu, musíš se na mě tak lepit?“
„Nezdá se vám, že je tady najednou nějak málo místa?“
„Nezdá. Ono tady už fakt není k hnutí!“
„Děcka, jdeme ven!!!“

Olympa se zavrtěla v křesle, jak pod sebou ucítila vlhkost. Odložila knihu Výchova trojčat v pohodě a bez stresu a vstala. „Hagrride, drrahoušku, podej mi prrosím sbalený kufřřík a přřenášedlo. Jedeme k Mungovi!“