Klid před bouří

Říká se, že Křída je měkká a nevyroste na ní pořádná čarodějka. Jenže Křída má pod tenkou měkkou slupkou sedimentů jádro z pazourku.
Ležela ve svahu pod pahorkem a myslela na nekonečná zelená údolí protkaná modrými stužkami řek, posetá bílými obláčky ovcí. Propletené kořeny stromů. Klidná, ale nezlomná síla místních obyvatel.
Od potulných učitelů se dozvěděla, že vápence vznikají nahromaděním skořápek a ulit měkkýšů. Fosílie zkoušela si na jazyku cizí slovo.
Z rozjímání ji vytrhl povyk na úpatí pahorku. Ještě se nezvedla, jen nastražila uši.
„Zavolejte Velkého chlapa!“ ozvalo se.
Tonička si z povzdechem sedla. Ten tón nevěstil nic dobrého.