PTSD, smrt, sebepoškozování
Konstantinopol byla pro Nikolaje peklo na zemi. Bez manželky, bez syna, sotva uzdravený – v páchnoucím, přeplněném městě. Teď už bude dobře, myslí si, když se před ním rozprostře Sofie. Vždyť za několik dní za ním přijedou i jeho milovaní.
O sto pět let později a třináct set kilometrů severozápadněji rozespale zamžikám do tmy, překulím se a spím dál.
Vasil sedí na zemi před sofijským nádražím. Zvedne ruku. Pokrčí prsty. Přitiskne nehty pod loket. Sjede jimi až k zápěstí. Opakuje. Opakuje! Opakuje!!! Opálená kůže se trhá a krvácí. Vasilova duše sedí na zemi v zákopu. Ti okolo nesedí. Zabily je granáty.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Och, to je síla.
Aplír
Och, to je síla.
Díky
Apatyka
Díky
No tedy... fakt síla.
Tora
No tedy... fakt síla.
Děkuji
Apatyka
Děkuji
Ty jo, Vasil začíná být hodně
Small_CS_Traff…
Ty jo, Vasil začíná být hodně silnou postavou příběhu. Fakt hodně dobré.
Vasil tímto v příběhu na 99 %
Apatyka
Vasil tímto v příběhu na 99 % skončil. Zároveň mi pod rukama začalo vznikat něco, v čem hraje hlavní roli. Jestli to ovšem někdy nějak zveřejním, nebo jestli to zůstane trčet v poznámkovém bloku – Glorie suď
Díky
Asi mi došly slova.
Terda
Asi mi došly slova.
<3
Apatyka
<3
přidám se k Toře a Aplír
Aries
přidám se k Toře a Aplír
<3
Apatyka
<3
Hodně působivý kousek.
Esti Vera
Hodně působivý kousek.
Díky
Apatyka
Díky