Důvěřuj, ale prověřuj

Tonička si založila ruce na hrudi a beze slova, jen pohledem vyzývala bratra k vysvětlení.
„Potkali jsme se náhodou, víš? Když jsem sbíral v kurníku vajíčka, tak jsem si všiml, že jedna slepice prochází skrz díru v plotě. Šel jsem za ní, co kdyby zanášela někam jinam? A taky že jo, měla útulné hnízdečko v remízku, kam si nakladla vejce. A tehdy jsem zjistil, že nejsem sám, kdo by ta vejce rád. No, a tak jsme se s Vodjanem seznámili.“ dokončil své vyprávění Čestmír.
„Voďja hodný mužíček, netopí dětičky, nemá hrrrnečky.“ přikyvovala zelená hlava.
Toniččin pohled jasně říkal sleduji tě.