Nahrazuji téma č. 20: Kapitola sama pro sebe
Přímo navazuje na Holubice míru
V kuchyni vládla přátelská atmosféra.
„Nechce se omluvit.“ nakrčila nos nevolí.
„Co prosím?“ zakuckal se Azirafal. Keř k ní se zájmem natočil větev, minotaurovi zaskočila sušenka. Newton se pochechtával a bouchal minotaura po zádech.
Anatéma zvedla obočí.
Azirafal si odkašlal.
„Démoni a omluvy, to je kapitola sama pro sebe. To není, že by nechtěl, ono to nejde. Nejspíš by se stalo něco strašného.“ pousmál se a mrkl na ni.
Anatéma zvedla i druhé obočí.
„Prozatím ho klidně nechme trucovat.“
Pohled mu padl na hodiny: „Jejdanánku, to už je tak pozdě? Rozložím vám sofa,“ nabídl Anatémě a Newtovi: „Ráno moudřejší večera.“
Pokračování: Ráno někdy není moudřejší večera
Sofa je z nějakého důvodu
Wolviecat
Sofa je z nějakého důvodu velmi Azirafalovské slovo
Gauč je pro plebs. ;)
Alexka
Gauč je pro plebs. ;)
A kde bude spát keříček? :D
Elluška
A kde bude spát keříček? :D
Přijde mi super logika, že se démon nemůže omluvit.
Ve svém květináči na
Alexka
Ve svém květináči na kuchyňském stole ;)