Radostná událost

Číslo Sto osm byl zdaleka nejvíc pyšný na to, že sehnal prstýnky. Sice nebyly z žádného extra kovu a Osmdesát pětce byl ten její trochu velký, ale byly to prstýnky.
Plánovali to udělat ve společenské místnosti Institutu. Ostatní stáčitelní se nechali strhnout k radostné spolupráci na přípravách. Všichni kromě jednoho.
„Přeji vám jen to nejlepší, ale účastnit se toho nebudu,“ omluvil se Sedmdesát dva.
Sto osm na něj měl vztek. Věděl, s čím má Sedmdesát dva problém. A vlastně věděl i to, že má nejspíš pravdu. Jen nestál o připomínku toho, že jeho svatba je stejně falešná jako ty prstýnky.