Opatrnosti není nikdy dost

Chvíli to trvalo. Bejček se pral jako ďábel, a ono je obtížné svazovat někoho, kdo se aktivně brání. Byť je úspěšně zasednut.
Vran s Jestřábem měli sílu, Rezka měla grif.
Ruce si pamatovaly.
Nakonec jich zhluboka oddechovalo všech pět; čtyři stojící, jeden svázaný jako salám.
Těžce vydobyté vítězství.
„Tak prosím, jen do toho,“ pohrdavě se ušklíbne Bejček. „Tak mi to nandejte. Čtyři na jednoho, zbabělci. Ubohý patolízalové. Zmlátíte mě najednou, nebo každej zvlášť?“
„Jestli si o nás myslíš tohle,“ potřese Rezka hlavou, „tak jsi nic nepochopil.“
„Nojo, ale co s ním?“ zeptá se Liška.
Rezka si povzdechne.
„Já bych věděla.“