Na hromadě

Vlak prudce zabrzdil.
Vyjekla a zřítila se do hloučku rozjařených individuí se kterými vytvořila zajímavě propletené klubko.
“Co to? Někdo spustil záchrannou kotvu?”
“Jen standardní brždění.”
“Teče mi pivo po zádech.”
“To je dobrý na pleť.”
“Mě každý rok první den Vlakfestu někdo poleje.”
“Tak by sis to mohla příště odbýt rovnou na nástupišti.”
“Hej, můžeme se rozmotat?” Ozvalo se z hlubin klubka.
“Au, něčí loket…”
“Ne, au, moje koleno…”
“Počkej, táhni…”
“Už? Co?”
“Jo, snad.”
“Čau, já jsem Lída.”
“Boris.”
“Magda.”
“Ondra Ptáček.”
“Karlík.”
…
“Není to skvělé, jak rychle se tady člověk seznámí? Mám pocit, že vás znám roky!”