Kasička

„Mohla bys mě založit? Tentokrát už naposledy, všechno ti pak vrátím.“
„Kolik?“
Při odpovědi se vehementně držíš, abys neobrátila oči v sloup. To by zase bylo keců, že se šklebíš. Nemůžeš se ani dohadovat nebo říct ne, následovalo by citové vydírání. Už jednou překročila mez a nikdy se nepoučí.
„No… tak patnáct tisíc. To víš, budou Vánoce a já prostě…“
Vypínáš hlavu, radši přestáváš vnímat. Uvnitř tebe se všechno vaří vzteky, polykáš ostrá slova, která se ti hrnou na jazyk. Chceš řvát, křičet, ale nevydáš ani hlásku. Připisuješ částku na papír k rostoucímu dluhu. Kolovrátek, pořád dokola. Úplně na pěst.