Prostě to tak bylo…
Poslední věta drabble je autentický citát. Já vím, no.
Jedna z dávných vzpomínek: koukám jak máma zkoumá rozložený magnetofon. Nehraje, co s tím? Máma rozmontuje kryt a pustí se do mechanismu.
Dopředu v čase: máma vyměňuje kohoutek. Maluje chodbu. Natahuje koberec v obýváku (s tím se muselo počkat až se brblající otec laskavě zvedne z gauče a zmizí do kuchyně). Maluje kuchyni (otec přesunut zpět do obýváku). Opravuje na zahrádce kolečko a čistí pumpu. Sama. Pokaždé sama.
Současnost: dáváme si spolu čaj. Seberu odvahu.
- Mami? zeptám se. K čemu byl vlastně dobrej můj táta?
Máma se zasměje. Hrnek cinkne o stůl. Pak zamyšleně:
- A víš ty, že ani nevím?
To je strašně smutný :-(
kytka
To je strašně smutný :-(
Ale maminka je obdivuhodná.
Jako asi jo. Druhá strana té
ChaosPrince
Jako asi jo. Druhá strana té mince ovšem je, že máma je úplně skvělá :) takže vlastně dobrý!
To je tedy hodně drsná
Chrudoš Brkosl…
To je tedy hodně drsná realita...
Oh well… :)
ChaosPrince
Oh well… :)
Au :(
Apatyka
Au :(
Tvoje máma je zarkovní frúd!
Keneu
Tvoje máma je zarkovní frúd! Skvělé drabble. Jako takovej starej svetr. Měkký nostalgií, ale trochu kouše.
Tu první větu asi budu
ChaosPrince
Tu první větu asi budu potřebovat přeložit :D to je brněnsky?
To prosím ve stopařském
Keneu
To prosím ve stopařském slangu ze Stopařova průvodce Galaxií znamená opravdu děsně správný frajer a je znakem nejvyšší úcty :D
Ouch, to je fakt smutný.
Saphira
Ouch, to je fakt smutný.
Matka je výborná
Aries
Matka je výborná
Báječná maminka!
P.M.d.A.
Báječná maminka!
Začátek mi připomněl ty
neviathiel
Začátek mi připomněl ty roztomilé momenty, kdy pět lidí šťouralo do starého magneťáku a průběžně začínalo telefonní hovory slovy "Tatí?", "Dědo?", "Mami?" nebo "Babi?".
(Pomohl až kolega, ale ten krám fungoval dvě minuty a pak jsme to vzdali.)
A pak fuj, to vystřízlivění na konci...
Tohle je vyloženě krutá realita
Skřítě
A přesně tak... někdy co si ženská neudělá... to nemá.