Jen ve vlastním zájmu

Vesnici opouštěli potmě.
Hester, pořád nesvá v zaječí podobě, se ho snažila uklidnit, ale nedokázal se na její slova soustředit. To, co řekl jeho otec, bylo silnější.
A vlastně měl pravdu. Pořád bylo spoustu práce, s penězi nevycházeli, jeho otec měl svůj věk a on…
On se plížil nocí jako kluk, který ukradl ze spižírny lahev whiskey. Utíkal před odpovědností, aby se mohl honit za sny.
Všechno, co měl, byl kabát, prsten po matce, a půlku příručky pro vzduchoplavce.
“Možná…” nadhodil: “Ještě se stihneme vrátit, než se probudí.”
Místo odpovědi se Hester rozběhla.
Neměl jinou možnost než utíkat za ní.