Jeden je někdy víc

Tetraracha Konstantin chodil ve svém stanu tam a zpátky jako naježený lev v kleci. Ne, raději vlk, jsme přeci Římané.
Za svou nespavost nevinil zvuky vojenského tábora, ale nervozitu.
Síla obou vojsk byla vyrovnána, oběti bohům provedeny, věštecká znamení příznivá.
Ale Maxentius na druhé straně řeky si bezpochyby myslí totéž.
Konstantin ztěžka dosedl na polní lůžko. Ať zítřek dopadne jakkoli, Tibera zrudne římskou krví.
Obrátil oči k nebi a vtom uzřel.
Světlo svíček dopadlo na stanový dílec zvláštním způsobem a stín vystavených zbraní vytvořil obraz prolnutých řeckých písmen Ch a R.
V uších mu zazněl hlas. "V tomto znamení zvítězíš."