Jako jedno

Nora vyšla ven, jakmile pod oknem zaslechla zvuky utichajícího motoru.
„Vy jste ji odřely!“ Pohledem i doteky prstů zkoumala škodu na karoserii, když z automobilu vystoupila Judita, ani se nezastavila a vběhla dovnitř.
„Kam běžíš?!“
Na ulici zůstala jen s podezřele tichou slečnou.
„Co se stalo?“ vypálila bez pozdravu.
Pokrčila rameny. „Do cesty nám vběhla srna.“
Nora se prudce nadechla. Otočila se ke vchodovým dveřím a vběhla za Juditou. Čekala na ni, padla jí do náruče a rozplakala se.
„To bude dobré,“ šeptala jí a hladila ji po vlasech.
Možná, že Juditě nedala život, ale jejich srdce byla jako jedno.